Bavorský (horský) barvář

(Bayerischer Gebirgsschweisshund)

Nový standard Bavorského barváře (22.9.2017).

Anglická verze zde...
Německá verze zde...

FCI - Standard Nr. 217 / 22.9.2017 / D

Překlad: ing. Iva Černohubová

Původ: Německo

Datum zveřejnění platného standardu: 22.08.2017

Použití: V souladu s jeho loveckým posláním coby specialistou na dosledy spárkaté zvěře, musí bavorský horský barvář vykazovat všechny potřebné výkonnostní vlastnosti, aby byl použitelný pro obtížný dosled. Jeho použitelnost musí být ověřena odpovídajícími pracovními zkouškami.

Klasifikace FCI: Skupina 6 honiči a barváři

Sekce 2 barváři s loveckou výkonnostní zkouškou, která splňuje a prověřuje specifické lovecké vlastnosti.

 

Krátký výtah z historie:

Všichni stopaři a barváři pocházejí z prapůvodních loveckých psů, honičů (brakýřů). Všichni čistokrevní honiči jsou v lovecké akci hlasití, s velmi vyvinutou schopností pronikat terénem, mají velmi jemný nos a jsou velmi jistí při sledování stopy, ať už drobné či velké zvěře.

Původně se ze smečky vybrali ti nejspolehlivější a nejjistější honiči, aby na řemeni dohledali ztracené stopy lovené zvěře.

Z těch nejposlušnějších a nejklidnějších honičů (brakýřů) byli vyšlechtěni tzv. vodící psi (kteří pracovali výhradně na studené stopě zdravé zvěře) a barváři (kteří pracovali výhradně na pobarvené stopě poraněné zvěře a byli považováni za „zkažené vodící psy“). Postupným křížením s plemeny geneticky blízce příbuznými vznikl na konci 18. a na začátku 19. století dnešní hanoverský barvář. Po revoluci v roce 1848, tzn. po zániku velkých loveckých revírů a po zřeknutí se původních způsobů lovu ve prospěch lovu na čekané a při šoulání a po zkvalitnění palných zbraní, ke kterému v této době došlo, bylo třeba mít psy, kteří pracují „po výstřelu“. Ale především v obtížných podmínkách horských loveckých terénů bylo nezbytností mít psy, kteří při schopnosti pracovat na dlouhé šňůře zůstali dostatečně odolní, ostří a hlasití při pronásledování zraněné zvěře. V těchto oblastech se potvrdilo, že hanoverský barvář je příliš těžkopádný. Aby docílil potřebných výsledků v obtížných horských revírech, baron Karg-Bebenburg z Reichenhallu vyšlechtil po roce 1870 psa výrazně lehčího, který vznikl křížením hanoverského barváře s lehkými plavě zbarvenými horskými honiči. Tito psi postupně nahradili ostatní plemena v horských loveckých revírech, a to takovým způsobem, že dnes se tam bavorský barvář stal klasickým pomocníkem myslivců a lesníků. V roce 1912 byl založen „Klub bavorského horského barváře“, jehož sídlo bylo v Mnichově. V Německu tento klub zůstal dodnes jediným uznaným klubem, zodpovědným za chov tohoto plemene.

 

Celkový vzhled: Je to celkově harmonický, lehčí, velmi pohyblivý, svalnatý pes střední velikosti. V těle je poněkud delší, než vysoký a vzadu je poněkud přestavěný; stojí na ne příliš vysokých končetinách. Hlava je nesena vodorovně nebo mírně vzpřímeně; ocas je nesený vodorovně nebo šikmo dolů.

 

DŮLEŽITÉ PROPORCE: Kohoutková výška m být v poměru k délce těla 1 : 1,15 až 1 : 1,25; hloubka hrudníku je až k loketnímu kloubu.

 

Vlastnosti / povaha: Klidná a vyrovnaná povaha; oddanost vůči pánovi, k cizím rezervovanost. Upřednostňuje se pes s pevnou povahou, sebejistý, neohrožený a lehce ovladatelný, který není ani bázlivý, ani agresivní.

 

Hlava:

 

Část lebeční: je poměrně široká, lehce klenutá, střední rýha je zřetelná a nadočnicové oblouky dobře vyvinuté. Týlní hrbol je málo výrazný.

Stop: je zřetelný.

 

Část obličejová:

Nosní houba: Poměrně velká, nepříliš široká. Nosní otvory jsou otevřené. Je černá nebo tmavě červená.

Morda: Poněkud odsazená od očí, stejné délky jako mozkovna nebo o něco kratší, dostatečně široká, není špičatá. Nosní hřbet je lehce klenutý nebo rovný.

Pysky: Zřetelně převislé, středně silné, koutek je viditelný.

Čelisti/zuby: silné čelisti s perfektním, pravidelným a úplným nůžkovým skusem, kdy horní řada řezáků bez mezery překrývá spodní řadu, přičemž zuby stojí v čelisti kolmo. Má 42 zdravých zubů podle zubního vzorce. Klešťový skus je přípustný.

Líce: Jenom středně výrazné.

Oči: Jasné, s bdělým výrazem. Nejsou ani příliš velké ani příliš kulaté. Tmavě hnědé nebo o trochu světlejší. Oční víčka dobře přiléhají a jsou pigmentovaná.

Uši: O něco delší než střední délky, avšak dosahují nejdále k nosu, těžké, vysoko nasazeny v širokém úponu, dole zaoblené, visí přilehlé bez stočení.

 

Krk: je střední délky, silný. Má mírný lalok.

 

Tělo:

Horní linie: Od kohoutku směrem k pánevním končetinám lehce stoupající.

Kohoutek: Je nezřetelný; přechod krku ve hřbet je plynulý.

Hřbet: Pevný, pružný.

Bedra: Relativně krátká, široká, velmi dobře osvalená.

Záď: Dlouhá a poměrně plochá (úhel spádu 20- 30° je ideální)

Hrudník: Středně široký, dobře vyvinuté předhrudí; hrudní koš má oválný tvar, je hluboký a dlouhý s daleko dozadu dosahujícími žebry, hloubka hrudníku je až k loketnímu kloubu.

Spodní linie a břicho: Postupně se zvedá směrem k zádi; břicho je mírně vtažené.

 

Ocas / PRUT: Je středně dlouhý, dosahuje maximálně k hlezennímu kloubu; je vysoko nasazený; je nesený vodorovně nebo spuštěný mírně šikmo dolů.

 

Končetiny:

 

Hrudní končetiny: Při pohledu zepředu jsou přední nohy rovné a postavené rovnoběžně; při pohledu z boku jsou postaveny pod tělem. Jsou správně zaúhlené.

Lopatka: Dobře šikmo dozadu uložená, silně osvalená.

Nadloktí: Dlouhé, se silným, suchým svalstvem. Úhel scapulo-humerální (lopatky a ramenní kosti) 90 – 100°.

Loket: Přiléhá k tělu, není ani vybočený, ani vbočený.

Předloktí: Suché, kolmé, se silnými kostmi; velmi dobře osvalené.

Zápěstní kloub: Silný.

Nadprstí: Mírně šikmé.

Přední tlapky: Mají lžícovitý tvar, prsty jsou klenuté a vzájemně úzce sevřené; polštářky jsou dostatečně silné, tvrdé, odolné a dobře pigmentované; v postoji i v pohybu jsou rovnoběžné, nevytáčejí se ani ven, ani dovnitř. Drápy jsou černé nebo v odstínu od tmavě hnědé po hnědou.

 

Pánevní končetiny:

Celkově: Mají silné kosti. Při pohledu zezadu jsou rovné a rovnoběžně postavené. Jsou správně zaúhlené.

Stehna: Široká, velmi svalnatá.

Koleno: Silné (úhel v koleni je 100 – 110 °).

Bérec: Relativně dlouhý, s výrazným svalstvem a nervstvem.

Hlezno (hlezenní kloub): Silné.

Záprstí: Krátké, kolmo postavené.

Zadní tlapky: Mají lžícovitý tvar, prsty jsou klenuté a vzájemně úzce sevřené; polštářky jsou dostatečně silné, tvrdé, odolné a dobře pigmentované; v postoji i v pohybu jsou rovnoběžné, nevytáčejí se ani ven, ani dovnitř. Drápy jsou černé nebo v odstínu od tmavě hnědé po hnědou.

 

KROK/CHODY: prostorné chody, dobrý nákrok i odraz; končetiny hrudní i pánevní se pohybují rovně a paralelně; Pohyb je lehce pružný. Při pracovní zátěži je upřednostňován krok a cval.

 

Kůže: Silná a pevně přiléhající.

 

Osrstění:

Srst: uzavřená, rovná a přiléhavá, středně drsná, málo lesklá; na hlavě a na uších je jemnější; tvrdší a delší na břiše, končetinách a prutu.

Zbarvení: tmavě červené, jelení červeň, červenohnědé, červenožluté, také plavě žluté až žemlové; červeno-šedé jako zimní srst červené zvěře, také s pálením nebo tmavou příměsí. Na hřbetě je základní zbarvení nejintenzivnější. Čenich a uši jsou tmavé. Na prutu je většinou příměs tmavých chlupů. Malá světlá skvrnka na hrudi je přípustná („brakýřská hvězda“).

 

Výška A VÁHA:

Kohoutková výška: Psi: 47 – 52 cm

Feny: 44 – 48 cm

Tolerance: Z uvedených hodnot neexistuje žádná tolerance, ani směrem nahoru, ani směrem dolů, ani pro feny, ani pro psy.

Váha: V poměru ke kohoutkové výšce: ideální pro psa 20-30 kg, pro fenu 17-25 kg.

 

Vady: Jakákoliv odchylka od jmenovaných bodů musí být považována za vadu a musí být penalizována podle stupně její závažnosti.

 

Hrubé vady:

  • Příliš volná oční víčka.

  • Hřbetní linie silně pronesená nebo vyklenutá (kapří hřbet).

  • Silně vybočené nebo vbočené lokty.

  • Zadní nohy silně přestavěné.

  • Hrudní koš příliš plochý nebo sudovitý.

  • Úzký postoj pánevních končetin, kravský nebo sudovitý postoj, ať už v postoji, nebo v pohybu.

  • Srst příliš jemná nebo otevřená (řídká).

  • Silná odchylka ve zbarvení. Černé zbarvení se sytě hnědými (červenými) znaky.

  • Nosní houba masově zbarvená.

 

Vylučující vady:

  • Agresivita nebo přílišná bojácnost.

  • Jakýkoliv pes, vykazující fyzickou abnormalitu anebo poruchu chování, musí být diskvalifikován.

  • Nevyjádřený pohlavní výraz.

  • Výška pod nebo nad limity stanovené standardem.

  • Nepovolené zbarvení.

  • Vady skusu: předkus nebo podkus, zkřížený skus, palisádový, kulisový, šikmý skus.

  • Chybějící zuby (s výjimkou P1, M3 musí být přítomen).

  • Ektropium, entropium.

  • Od narození křivý ocas.

 

Pozn.:

  • Všichni psi musí mít obě normálně vyvinutá varlata zcela sestouplá v šourku.

  • K chovu mají být použiti pouze psi funkčně a klinicky zdraví, nesoucí typické plemenné znaky.