XVIII. Ročník celostátní soutěže barvářů s mezinárodní účastí Brdy 17. - 22.7.2010

 

XVIII. ročník Celostátní soutěže barvářů s mezinárodní účastí o putovní cenu ČMMJ, vítěz ČR, CACIT - Brdy - zámeček Tři trubky

 

Celostátní soutěž barvářů o putovní cenu ČMMJ s udělením vítězi titulu CACIT je nejvyšší soutěž barvářů, kterou pořádá Českomoravský klub chovatelů barvářů jednou za dva roky. Této soutěže se může zúčastnit 6 barvářů z celé ČR, kteří úspěšně absolvovali předběžné zkoušky barvářů a individuální hlavní zkoušky barvářů, a kteří jsou výborem klubu vybráni. V roce 2010 proběhla soutěž  s mezinárodní účastí  u VLS ČR, s.p., divize Hořovice v Brdech ve dnech 17.8. - 22.8.2010 se zázemím na loveckém zámečku Tři trubky. Soutěže se zúčastnilo 6 barvářů z ČR, jeden bavorský barvář (BB) z Polska a jeden hannoverský barvář (HB) ze Slovenska. Soutěž byla slavnostně zahájena ředitelem soutěže Karlem Plaňanským18.8.2010 za účasti ředitele VLS ČR, s.p. Ing. Jiřího Janoty, ředitele divize Karlovy Vary Ing. Petra Skočdopole, ředitele divize Hořovice Ing. Luďka Velena, jednatele ČMMJ Ing. Jaroslava Kostečky, Ph.D., ředitele Odboru rybářství, myslivosti a včelařství MZe ČR Ing. Martina Žižky, Ph.D. a trubačů divize Karlovy Vary. Po zahájení si každý vůdce vylosoval soutěžní číslo. První tři si zároveň vylosovali dvojici rozhodčích, neboť hned první den soutěže byly nahlášeny tři postřely, na které se vůdci se svými barváři ihned rozjeli. Spolu s nimi na vylosované práce jeli také další tři psovodi jako kontrolní. Zbylí dva soutěžící byli připraveni absolvovat další zkušební disciplínu, a to šoulačku s odložením, která zahrnuje vypuštění a přivolání psa, šoulačku na řemeni nebo volně a volné odložení, kdy barvář je nenápadným způsobem při šoulačce odložen, vůdce se vzdálí, tak aby ho pes neviděl, po deseti minutách vystřelí a dalších pět minut čeká a potom se vrací pro svého odloženého psa. Tato zdánlivě velmi lehká disciplína je pro vůdce často velmi psychicky náročná, sama za sebe mohu říct, že těch patnáct minut čekání po odložení Atmy na vymezeném místě rozhodčími, pro mě bylo nekonečných.. Jak psi v této i ostatních disciplínách uspěli vypovídá tabulka s ohodnocením.

Číslo 1 si vylosoval vůdce z Polska pan Wojciech Lazewski se čtyřletým BB Rufus Sfora Nemroda. Pes byl nasazen na 14 hodin starou stopu laně. Na nástřelu byly nalezeny úlomky kostí a nepatrné množství barvy. Pes pracoval velice klidně bez řemene na volno. Po 100 m ukázal větší množství barvy, ale po dalších 600 m začal chodit v kruzích. Bylo evidentní, že si se stopou neví rady, rozhodčími byla jeho práce ukončena a na stopu byl nasazen kontrolní pes HB Jumbo z Pralesa PU s vůdcem Markem Krausem. Jumbo zalehl do řemenu a vyrazil po stopě. Zhruba ve stejném místě, kde skončil Rufus, se zvedla zdravá zvěř, Jumbo se i s řemenem svému vůdci vysmekl a tím dosled skončil. Jumbo se do večera nevrátil, jeho hledání bylo bezvýsledné. V pozdním odpoledni byl na tuto stopu nasazen další pes HB Bass z Plácku s vůdcem Janem Mackem. I on postupoval pomalu po stopě na volno a i jeho dosled skončil ve stejné mlazině vytlačením zdravé zvěře. Na stejnou stopu byl na přání Ing. Zdeňka Havlíčka nasazen ještě následující den jeho pes HB Aram Sterlitz - Alt, ale ani jeho dosled nebyl úspěšný. Na postřel číslo 2 vyrazil Ing. Ivo Vymětal s fenou BB Alma od Hradu Bouzova. Fena byla nasazena na večerní postřel laně. Alma ale vůbec nezalehla do řemenu a její práce musela být rozhodčími ukončena se známkou nula. Na stopu byla nasazena kontrolní fena HB Cita z Kamenného moře s vůdcem Vítem Beránkem. Cita zalehla hned od nástřelu do řemene a bez problému dovedla svého vůdce k již zhaslé lani postřelené na měkko. Protože stopa nedosáhla 500 m, což je jedno z kritérií pro to, aby dosled mohl být známkován a oceněn, nemohl být dosled hodnocen. Číslo 3 si vylosoval ing. Zdeněk Havlíček se psem HB Aramem Sterlitz - Alt. Tento postřel jelena siky špičáka byl nahlášen z VVP Hradiště. Špičák byl zalehlý asi 200 m od nástřelu, už neměl sílu na odběhnutí. Protože ani tato stopa nedosáhla požadovaných alespoň 500 m délky, nemohla být práce hodnocena. První den se ještě na dosledovaném kusu laně zkoušela disciplína: Oznamovač, hlásič, vodič. Tato disciplína spočívá v natažení vlečky 200 m, na jejímž konci je kus ponechán. Pes je vypuštěn, musí v časovém limitu 10 minut kus vyhledat, ověřit a oznámit jeho nalezení jako oznamovač, hlasič nebo vodič, což vůdce předem rozhodčímu nahlásí. Pes nesmí kus načínat, pokud načíná, je hodnocen známkou nula a dále posouzen jako vodič. Známka je mu přidělena taková, jakou získá na stopě dosledu.

Další den ve čtvrtek byly nahlášeny čtyři postřely - dva večerní, dva ranní. O jejich rozdělení pro jednotlivé soutěžící rozhodli rozhodčí dle vylosovaného pořadí. Na večerní postřel laně šla HB Exa Poloniny s vůdcem ze Slovenska panem Peterem Dvorským. Exa kus dohledala, stopa byla dlouhá 800 m, starší 12 ti hodin, takže práce mohla být hodnocena. Bohužel fena 2x ze stopy sešla, 1x po čerstvé stopě prasete, 1x po stopě koloucha, proto jí musela být známka na stopě snížena ze 4 na 2 a tím skončila ve III.ceně, celkově potom v soutěži na druhém místě. Na ověření večerního postřelu prasete šla Cita z Kamenného moře s panem Vítem Beránkem. Cita prověřila místo nástřelu, ale o postřel nejevila zájem, její vůdce z jejího chování oznámil rozhodčím, že kus je chybený. Na stopu byla nasazena pro jistotu jako kontrolní ještě Exa, ale i ta reagovala stejně jako Cita, prase bylo chybené. Na ranní postřely jsme vyrazili já s mojí fenou HB Atmou z Jelení louky a Bass z Plácku s panem Mackem. Oba postřely byly od sebe vzdáleny asi jen 50 m, každý z jedné strany mlaziny. Bass s panem Mackem vyrazili první, na postřel jeleního špičáka. My s Atmou jsme dostaly pokyn čekat. Když Bass se svým vůdcem asi po 15 ti minutách odešli přes mlazinu do vysokého lesa, byl nám dán pokyn k zahájení dosledu. Bylo mi jasné, že postřely obou kusů se budou křížit a moje nervozita stále vzrůstala, věděla jsem, že nás nečeká žádná lehká práce, navíc před kritickým pohledem zejména pana rozhodčího ze Slovenska. Atmu jsem nasadila na nástřel postřelu koloucha. Na nástřelu bylo jen pár kapek barvy a slabý otěr na trávě. Atma na nástřelu okamžitě zalehla do řemenu a už mě vláčela velmi hustou smrkovou mlazinou. Mlazinu jsme křižovaly, byla opravdu velmi hustá a připadala mi nekonečná. Z mlaziny mě Atma vyvedla do vysoké trávy, kde začala chodit v kruzích. Připadala jsem si jako na divadle. Pan rozhodčí ze Slovenska se založenýma rukama pozoroval naši práci. Možná pochyboval, já však ne, viděla jsem na Atmě, že si vytrvale hledá postřel a drží stopu. Atma si postřel z trávy vymotala a postupovala po stopě dál, až mě dovedla k potoku. Do té chvíle jsem viděla jen pár kapek barvy na několika místech v mlazině, v trávě vůbec nic. Došly jsme až na břeh, kde jsem uviděla otěr barvy na trávě, což mě ještě víc uklidnilo, že jdeme správně. Atma bez rozmýšlení skočila do potoka a já brodila za ní. Na druhém břehu potoka jsme vešly do rákosí. Atma začala zrychlovat a její tah na řemen se stupňoval, v tu chvíli jsem věděla, že kus už nemůže být daleko. V tom jsem koloucha uviděla a ten vyrazil vpřed. Atma byla vypuštěna na štvaní a koloucha začala štvát rákosím do vysokého lesa, kde ho stočila zpátky do potoka a jeho korytem ho hnala přímo k nám. Opět jsem se cítila jako na divadle, tentokrát ale v roli diváka. V místě, kde se potok stáčel, kolouchovi po břehu nadběhla a přímo v korytu zastavila a stavěla na místě.  Kolouch byl dostřelen a práce rozhodčími hodnocena známkami 4. Byla to krásná práce, na které Atma ukázala, proč jsem si s ní dovolila jít na celostátní soutěž. Jen škoda, že zrovna na naši práci se nešel skoro nikdo z korony podívat..Byl tam ale naštěstí pan Gora, díky kterému existují z tohoto dosledu krásné fotky. Ty si můžete prohlédnout na stránkách www.barvar.cz. .. Bass bohužel tak úspěšný nebyl, on ani kontrolní pes špičáka nedohledali, kus byl zřejmě jen velmi lehce škrábnutý.

Třetí den soutěže byly nahlášeny další tři postřely. Na postřel laně jela Cita s Víťou    Beránkem, na postřel koloucha Aram s p. Havlíčkem. Cita hned na nástřelu zalehla do řemenu a rychlým tempem s nízkým nosem sledovala stopu. Po 200 m ukázala svému vůdci už zhaslou laň. I když perfektní práce, opět nemohla být hodnocena pro nedostatečnou délku stopy. Hodnocena ale byla práce Arama se Zdeňkem Havlíčkem, který byl na dosledu koloucha. Jeho práce byla hodnocena známkami 4, stopa 600 m, stavění i štvaní. Na třetí postřel selete vyrazil Bass s p. Mackem. Bohužel ani jejich práce nemohla být hodnocena, i když dosled byl úspěšný, protože sele bylo zhaslé 100 m od nástřelu. Zbýval poslední den soutěže sobota. Ráno byl nahlášen postřel laně na přední běh. Na práci vyrazila Cita z Kamenného moře s Víťou Beránkem, protože ta jediná mohla ještě ovlivnit celkové pořadí soutěže. S napětím jsme všichni očekávali, jak dosled dopadne. Bohužel ani tento dosled nemohl být hodnocen, protože z postřelu na přední běh se vyklubala komorová rána, takže laň ležela 100 m od nástřelu. To byl poslední dosled soutěže, která byla uzavřena, sečteny body a uděleny ceny a pořadí, které uvádí tabulka. Následoval společenský večer a v neděli ráno na slavnostním nástupu za loveckých fanfár trubačů z Karlových Varů vyhlášení výsledků a předání cen. Z rukou p. Pavlíka jsem převzala putovní cenu „kopyto“, kterou budu mít 2 roky u sebe, abych ji po té předala vítězi 19. ročníku celostátní soutěže barvářů. Velmi smutný byl při slavnostním nástupu pohled na Marka Krause, kterému stále chyběl jeho HB Jumbo, který už pátý den byl nezvěstný, přesto jsme všichni nepřestávali věřit, že se Jumbo najde. Když v neděli odpoledne přišla zpráva o tom, že Jumbo se konečně našel a je zdráv, měli jsme všichni obrovskou radost. 

 

Dovolte, abych touto cestou poděkovala nejen sama za sebe, ale i za Všechny vůdce, kteří se letošního ročníku celostátní soutěže barvářů konané v Brdech zúčastnili. Děkuji Všem, kteří nám umožnili strávit pár dnů s našimi barváři v krásném prostředí brdských lesů, zvlášť p. Karlu Plaňanskému a zaměstnancům divize Hořovice.

Když jsme na soutěž odjížděli, všichni jsme si v duchu na putovní cenu mysleli. Vítězství na této vrcholné soutěži barvářů si velmi vážím, jsou to okamžiky, na které člověk nezapomene celý život, zvlášť, když jsem tak trochu přepsala historii této soutěže. Jsem za putovní cenu, kterou jsem díky Atmě z Jelení louky získala, nesmírně ráda, slzám dojetí se při přebírání takové ceny za fanfár loveckých trubačů dá jen velmi těžko ubránit. Nemám to jako žena mezi vůdci barvářů vůbec jednoduché, nikdo mi nic neusnadní, spíš právě naopak, o to víc je pro mě získání tohoto vítězství hlubší. Ráda bych také poděkovala Všem těm, kteří mi k vítězství upřímně blahopřáli a vítězství mi přejí.

 

                                                                                                                Ing. Veronika Hubíková